Doporučený minimální objem zásobníkového ohřívače vody v dm3

Způsob ohřevu		Elektricky						Plyn, dřevo, uhlí (celoročně neomezeně)
Předpoklad spotřeby		malá		střední		vysoká
Denní/noční proud		denní	noční	denní	noční	denní	noční
Počet osob	1	20	50	50	80	100	160	80
	2	20	50	80	125	125	200	100
	3	50	80	100	160	160	200	100
	4	80	125	125	180	180	250	125
	5	100	160	160	200	250	300	160
	6	125	180	200	300	300	500	200
	7 >	projekt	projekt	projekt	projekt	projekt	projekt	projekt

Praktické rady pro výběr zásobníkového ohřívače vody

Rodiny s malými dětmi nebo zatím bez dětí by měly vzít do úvahy životnost našich ohřívačů a zvažovat objem i pro ně. Jestliže zvažujeme kombinovaný ohřev, vybíráme vždy tu horší variantu (kde je potřeba větší objem).

Příklady

rodina 2+1 má denní spotřebu 200-400 l teplé vody
rodina 2+2 má denní spotřebu 250-500 l teplé vody

Jaký je rozdíl mezi svislým a vodorovným ohřívačem vody?

Vodorovný ohřívač vody se používá většinou tam, kde není dostatek místa.

Obecně, funkčně výhodnější jsou ohřívače vody umístěné svisle, protože teplá a studená voda se nemísí tolik jako u ohřívačů umístěných vodorovně, kde je větší styčná plocha mezi teplou a studenou vodou. Pouze u vodorovných typů s výměníkem, má vodorovné provedení výhodu v tom, že voda ohřátá na maximální teplotu je k dispozici téměř okamžitě, neboť výměník ohřívá hned od vršku nádoby.

Doba ohřevu

Celková doba ohřevu elektrickou energií je u obou typů stejná, při ohřevu výměníkem je rychlejší vodorovnýohřívač – přibližně o čtvrtinu. Ovšem svislý kombinovaný typ OKC X/1m2 je přibližně stejně rychlý (při stejném průtoku otopné vody).

U vodorovného kombinovaného ohřívače je velmi důležité, aby výměník fungoval jako protiproudý (je výkonnější než souproudý). Při nedodržení směru proudění topné vody lze samozřejmě ohřát celý objem též, ale za mnohem delší dobu. Ohřívač se potom špatně dohřívá a nefunguje „samotíž“.

Jaká je funkce pojistného ventilu?

Pojistný ventil ohřívače má v sobě zabudovaný zpětný ventil (zpětnou klapku), který brání protlačení vody zpět do vodovodního řádu. Odkapávání vody během ohřevu je v pořádku a signalizuje správnou funkčnost pojistného ventilu. Při ohřevu vody dochází ke zvětšení jejího objemu až o 2 % z nahřívaného objemu. To znamená, pro objem 120 litrů by Vám mělo vytéci kolem 1,3 litrů vody. Množství odkapané vody může být různé, záleží na několika okolnostech (ohřívaný objem, rozdíl teplot vody před ohřevem a po ohřevu, tlak ve vodovodním řádu).

Pokud voda odkapává i mimo vlastní ohřev, problém může být následující

• nečistota nebo usazeniny ve ventilu můžou zapříčinit prokapávání; doporučujeme otočit ventilem nebo páčkou (italský typ) nahoře na ventilu; toto by se mělo dělat preventivně každé tři měsíce.
• ve vysokém vstupním tlaku při hodnotě nad 5 bar, doporučujeme na vstupní potrubí umístit redukční ventil
• odkapávání muže být samozřejmě způsobeno i poruchou pojistného ventilu.

Pokud voda odkapává pouze při ohřevu navlékněte na hrdlo hadičku a sveďte ji do odpadu. Odvod vody nesmí být veden nahoru, nesmí být delší než dva metry a musí být zabezpečen před zamrznutím a stlačením.

Ovšem lepší řešení je nainstalovat mezi ohřívač vody a pojistný ventil expanzní nádobu. Expanzní nádoba by měla mít objem přibližně 4 % z nádoby ohřívače vody. Potom nebude docházet k plýtvání vody, v některých zemích je toto řešení dokonce povinné.

Doporučené minimální objemy expanzních nádrží podle objemu ohřívače

Objem ohřívače [l]	50	80	100	125	160	180	200	250	300	400	500	750	1000
Objem expanzní nádrže [l]	2,5	4	5	6	8	8	8	12	12	18	24	33	50

Tepelná izolace

Únik tepla přes povrch akumulační nádrže omezuje tepelná izolace. Její kvalita má přímý vliv na úsporný provoz akumulačního bojleru a posuzuje se hodnotou koeficientu měrných tepelných ztrát, který je vyjádřený v Wh/24 hodin/litr, tedy ve spotřebě v průběhu 24 hodin na jeden litr objemu nádrže. Čím je toto číslo menší, tím menší jsou ztráty ohřívače, a tedy i jeho provoz je úspornější. V případě moderních bojlerů, ve kterých se jako tepelná izolace většinou používá polyuretanová pěna nezatěžující životní prostředí, je hodnota měrných tepelných ztrát lepší (tedy nižší) než 8 Wh/24 hodin/litr. Na porovnání – bojlery vyráběné před rokem 1983 mají tento koeficient větší než 30 Wh/24 hodin/litr, z čehož vyplývá, že jejich tepelné ztráty mohou být až třikrát větší v porovnání s bojlery vyráběnými v současnosti. Při pořizování nového ohřívače věnujte údaji o měrných tepelných ztrátách velkou pozornost. Při dnešních vysokých cenách energií úsporné technologie prokazují svoje přednosti.

Doporučené nastavení požadované teploty vody

Podle studií až více než 35% uživatelů ohřívačů vody má nastavený termostat ohřívače na teplotu vyšší než 60°C, což odborníci považují za neekonomické, protože se zvyšuje spotřeba energie na přípravu teplé vody a podstatně víc se zanáší ohřívací těleso ohřívače minerály, které voda obsahuje (tzv. kotlový kámen). Odborníci u nás i ve světě doporučují nastavit teplotu vody na hodnotu 55 – 60°C, a to z ekonomických a hygienických důvodů.

Umístění bojleru

Na celkovou efektivnost přípravy teplé vody má vliv i umístění bojleru. Měl by být instalovaný pokud možno co nejblíže k místu spotřeby teplé vody. Pokud je v domácnosti více míst s odběrem teplé vody, je dobré uvažovat o možnosti instalování pomocného ohřívače vody na místě menšího odběru. Takto se vyhnete potřebě dlouhého rozvodu potrubí, které způsobuje velké tepelné ztráty. Odborníci zjistili, že při vzdálenosti ohřívače od místa spotřeby větší jak 2 m velmi výrazně narůstají ztráty energie. Na místa s menším odběrem teplé vody, která jsou vzdálená víc jak 3 metry od hlavního bojleru, je vhodné instalovat menší ohřívače vody.

Pravidelná údržba

O ohřívač vody je třeba se, tak jako o každé jiné technické zařízení, starat. Ale až na přibližně 65% všech ohřívačů se nevykonává pravidelná prohlídka a údržba. Zvlášť v oblastech s tvrdou vodou je potřebné zabezpečit odstraňování nánosu kotlového kamene na stěnách nádoby, na topném tělese a na tělese termostatu. V případě zanedbání dochází ke zvyšování spotřeby energie na ohřev vody a nepřesnosti měření její teploty. Rovněž důležité je vyměňovat pravidelně (každých 2,5 až 5 let podle tvrdosti vody) hořčíkovou tyč ochraňující vnitřek nádrže před korozí.

Elektrochemická koroze a ochrana

Jen pro představu: Při spojení více materiálů s různým elektrodovým potenciálem ve vodivém prostředí, vznikne elektrický článek. Vzniká anodová a katodová reakce, kde anoda je s nižším elektrodovým potenciálem a katoda opačně s vyšším. Anoda ubývá – vyšle více iontu než přijme a katoda opačně. Proto katoda zůstává takřka nedotčená.

Princip elektrochemické ochrany, je založen na záměrně vytvořeném galvanickém článku s požadovanou polarizací. Katodická či anodická ochrana.

– ochrana za pomocí obětované eletrody – hořčíkové anody (táž nanášející se na povrch ohřívače)
– pomocí stejnosměrného el. zdroje – napájená titanová anoda upravující potenciál na hodnotu, kdy prakticky nedochází ke korozi.

zdroj: www.dzd.cz, www.tatramat.cz

Z následujících fotografií je vidět, jak to dopadá, když se nečtou instrukce k instalaci.
Z naší dlouholeté servisní činnosti jsem pro Vás vybral z archivu fotografie, které doufám budou dost odstrašujícím příkladem, jak se to dělat nemá, proč volat pracovníky z oboru a nebo alespoň důkladně prostudovat montážní návod a přiložené instrukce. Ve všech následujících případech se zákazníci domáhali záruční opravy, bohužel jim nešlo vyhovět. Tyto výrobky měly velmi krátké funkční období.

 

Tady je ukázáno, co se dá vše vymyslet.

Je to až neuvěřitelné. Zde byly obejity veškeré bezpečnostní prvky – topné těleso zapojeno na přímo, na tvrdo! Termostat, tepelná pojistka, svorkovnice, zákazníka moc nezajímaly. Zavěšení poměrně těžkého el. ohřívače, bojleru – konstrukce ze střešních trámků, oslabená vrtáním pro vložení šroubů, na kterých je zavěšen. Napojení přívodu studené vody zahradní hadicí na rychlospojky. Za touto hrůzou se ukrýval plynový kotel! Nakonec to dopadlo relativně dobře, ohořel jenom el. ohřívač a prostor kolem něho – dům tentokrát přežil. Zákazník se urputně dožadoval výměny za nový v záruční lhůtě. Co dodat.

 

			Další docela povedené uvedení do provozu a též velmi zajímavé. Nový ohřívač byl zničen po 20 minutách od zapnutí, díky neodborné instalaci.

 

Takto to dopadá, když se nainstaluje beztlakový el. ohřívač vody na tlakovou baterii – docela časté. I zde totální destrukce el. ohřívače je velmi rychlá. Je vidět že nepomůže i nesmyslná instalace pojistného a redukčního ventilu, na tento typ ohřívače. Vždy je nutné instalovat třícestní vodovodní baterii na beztlakové ohřívače (při fouknutí do uzavřené vodovodní baterie, teplá strana bude průchozí).

 

		Zde byla nainstalována před pojistný ventil zpětná klapka. Ta zablokovala funkci pojistného ventilu. Došlo k vyboulení vnitřní nádoby a popraskání smaltu v ní. Mezi el. ohřívač vody – bojler a pojistný ventil se smí instalovat pouze ventil vypouštěcí, popřípadě expanzní nádoba nebo kombinace obojího.

 

Takto vypadá vodní kámen

			Živý příklad tvorby vodního kamene a opotřebovaní anody po šesti letech běžného užívání elektrického ohřívače – ulice Vomáčkova, Brno Horní Heršpice.

TJ topná jednotka – ukázka možnosti nárůstu vodního kamene cca po půl roce užívání. Velmi častá závada, na kterou nelze nárokovat záruční opravu. První příznaky zarostlé topné jednotky je cyklické zapínání termostatu a šestihranná matice topné jednotky se zahřeje během krátké doby tak, že se na ní nedá takřka udržet ruka.

 

Mráz

Průtokové ohřívače, které využívají holý odporový topný drát v komůrkách tělesa, jsou náchylné na poškození mrazem. Vodu nelze dokonale z tělesa vypustit. Při teplotách pod bodem mrazu dojde k zamrznutí zbytkové vody a tím k rozervání – totální destrukci tělesa.

Destrukce topného vodiče – provozováno bez vody  či špatně odvzdušněné (vzduchová bublina).

Dnes je velmi modením trendem nakupování přes internetové prodejce za ceny více než podbízející se, ale i to má svá úskalí. Elektrické ohřívače vody, zvláště elektronické, jsou zařízení vysoce sofistikované a to díky čím dále více využívané elektronice, nabízející různé druhy uživatelských režimů. Tato zařízení nestačí postavit do rohu či na skříň a zastrčit do zásuvky. Již jejich výběr vyžaduje určité znalosti před nákupem. Například vhodnost pro daný objekt, prostor s ohledem na nosnost stěn, objemovou potřebnost dle počtu uživatelů apod. Posléze znalosti v samotném zapojení na vodovodní řád a elektrický rozvod domu či bytu.

Instalační firmy či živnostníci toto vše přebírají na sebe a svoji práci s odpovědností za ní stvrzují na záručním listě. Nevyplněný záruční list od odborné firmy, nebo úplně chybějící, může vést až k neuznání případné záruční opravy, neuznání celé záruční lhůty, kterou na výrobek poskytuje výrobce. Výrobci většinou přidělují prodlouženou pětiletou či delší záruční lhůtu na vnitřní nádobu, za podmínek upřesněných na jednotlivých záručních listech. Samotný paragon od prodejce u těchto výrobků je přímá cesta jak přijít o prodlouženou záruku.